2002

Výroční zpráva 

Organizační struktura

 Správní rada

 

PhDr.Vadimír Železný  – předseda správní rady

Jan Mach                       – člen správní rady

Prof. Jiří Načeradský    – člen správní rady

PhDr.Jitka Vitásková    – revizor

 

PhDr.Magdalena Juříková

ředitelka NFG

Nadační fond Galerie vznikl za účelem správy, péče a propagace sbírky českého umění 20.století, která je majetkem fy Anser Aureus, a.s.

 Výstavní činnost:

 

„Čtyři na tři krále

Jednalo se o výstavu představující čtyři monografické kolekce, které se podařilo získat v předešlém období, a které svým rozsahem překračují obvyklou míru zastoupení jednotlivých autorů, neboť se jedná o celou pozůstalost či mimořádný nákup přímo z ateliéru.

Kolekce Jiřího Balcara a Jiřího Hejny byly získány od přímo od pozůstalých a představují nejrozsáhlejší konvoluty v českých soukromých sbírkách / v případě J. Hejny vůbec nejpočetnější i mezi sbírkami státními/.

     

    Jiří Balcar: Mirka, 1969

 

        Václav Hejna: Šuple brusiče drahokamů, 1966

 

   Jiří Načeradský: Nazdiprasátko, 1964 

Prof. Jiří Načeradský je žijící tvůrce, jehož kolekce narůstala postupnými kroky a blízký kontakt s NFG umožnil, aby se do sbírky postupně dostala
vynikající díla z 60. let minulého století v době, kdy akviziční činnost státních institucí trpěla na nedostatek financí
Podařilo se tak shromáždit reprezentativní výběr umělcovy malby z období, které sbírka akcentuje.

Nejpozoruhodnějším ziskem byl nákup kolekce děl Jaroslava Vožniaka, která se od šedesátých let nacházela ve Stockholmu u autorova mecenáše pana Torda Anderséna, který mu uspořádal v šedesátých letech výstavu jak v Paříži tak ve Švédsku. Díla byla zachráněna na poslední chvíli, jelikož ve vlhkém prostředí, kde byla po celou dobu od stockholmské výstavy uložena, málem zanikla navždy. Podařilo se je všechny za odborného dohledu autora zrestaurovat a zachovat tak do budoucna jednu z nejvýznamnějších etap autorovy tvorby, která se dál příliš nerozvíjela z důvodu jeho vážného onemocnění.

Restaurování děl provedla jeho snacha Ivana Vožniaková.

 

  Jaroslav Vožniak: Sharon Tate, 1968

 

/ Výstava proběhla od 6.1.2003 – 6.8.2003/

  

ANIMA ANIMUS

(manželské páry v generaci 60.let)

 15.7.2002 - 30.9.2002

 

Jaroslava Brychtová – Stanislav Libenský

Olga Čechová – Čestmír Kafka

Zdena Fibichová – Vladimír Preclík

Eva Kmentová – Olbram Zoubek

Běla Kolářová – Jiří Kolář

Alena Kučerová – Vladmír Kopecký

Věra Janoušková – Vladimír Janoušek

Pavla Mautnerová – Robert Piesen

Emila Medková – Mikoláš Medek

Daisy Mrázková – Jiří Mrázek

Věra Nováková – Pavel Brázda

Květa pacovská – Milan Grygar

Jaroslava Pešicová – František Štorek

Naděžda Plíšková – Karel Nepraš

Vlasta Prachatická – Stanislav Kolíbal

Adriena Šimotová – Jiří John

 

 

   Eva Kmentová: Jablka, 1974

 

V generaci výtvarných umělců narozených mezi lety 1920 – 1935, kteří ovlivnili významně naši scénu 60. let, nalezneme překvapivě mnoho manželských dvojic.

Výjimečnost tohoto faktu potvrzuje srovnání s mladšími ročníky, kde samozřejmě nejsou manželské páry výjimkou, situace po II. Světové válce se však už nikdy neopakovala. Pozoruhodné je, že většina z nich pochází z ateliérů profesorů Wagnera, a Kaplického na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (V.aV. Janouškovi, E.Kmentová/O.Zoubek,Z. Fibichová/V.Preclík, A.Šimotová /J.John). Další se seznamovali napříč ateliéry na obou vysokých uměleckých školách (O.Čechová/Č.Kafka,J.Brychtová/S.Libenský, A.Kučerová/ V.Kopecký, D.Mrázková/J.Mrázek, K.Pacovská/ M.Grygar, N.Plíšková/ K. Nepraš, J.Pešicová/F.Štorek, V. Prachatická/ S.Kolíbal. Partnerství,která tehdy vznikla, se stala spojenectvím pro příznivá léta uvolnění a svobody, a později oporou pro úzkostná léta normalizace.

Zvláštní fenomén však zasahuje i mimo toto prostředí. Do stejného prostoru náleží i dvojice, které neprošly nebo nedokončily ani UMPRUM, ani AVU. Jejich osobní a umělecký osud však má pro toto období přímo fundamentální význam. Jiří Kolář, člen Skupiny 42, je sice o generaci starší, nicméně jeho básnická tvorba se plně transformovala ve výtvarnou až na přelomu 50. a 60. let. Ve stejném období jeho žena Běla experimentuje s fotografií a spolu s fotogramy se začíná věnovat asamblážím. Zaujala hned neméně významný post mezi umělci hledajícími inovační postupy.

Mikuláš Medek se setkal se svou ženou už na Grafické škole v Praze. Z vysokoškolských studií byl po únoru 1948 vyloučen. Patřil však bezesporu k nejcharismatičtějším postavám své doby, a to nejen pro umělce z okruhu Konfrontací. Jeho manželka Emila Medková si jako fotografka rovněž vydobyla svými nekompromisními postupy a postoji široký obdiv a respekt v neoficiálních uměleckých vrstvách.

Někteří sice byli přirozenou součástí tehdejší scény, ale v nesnadné době zvolili odchod nebo alternativní způsob existence.Také Věra Nováková a Pavel Brázda museli opustit AVU z politických důvodů.Tvořili však v ústraní a téměř nevystavovali. Teprve v 90. letech se postupně začleňují zpět do své vlastní generace. Robert Piesen a Pavla Mautnerová emigrovali do Izraele už v roce 1966. Jejich kontakty s českým prostředím nebyly sice časté, jejich dílo se však v důstojném rozsahu vrátilo do Čech a během uplynulého desetiletí bylo navráceno do zdejších souvislostí. Výstava představuje nejvýznamnější z dvojic, v nichž na obou pólech stály umělecky z cela vyrovnané osobnosti, patřící dnes už k legendám českého moderního umění. Oni vytvářeli neopakovatelnou atmosféru 60.let, která svou duchovní intenzitou zatím přesahuje vše, co následovalo. Ženská duše (anima) a mužská duše (animus)na tom měli zcela vyrovnané zásluhy.

 Věra Janoušková: Modrá hlava, 1966

 

Výstavě předcházela obdoba konaná v Domě umění města Brna pod kurátorským vedením Magdalena Juříkové, ředitelky NFG s množstvím zápůjček z fondu AA.

 

Správa sbírky:

Probíhala dokumentace sbírky, fotografování a scanování. Do datového systému ISSO byla postupně převáděna všechny technické údaje. k jednotlivým dílům obsaženým ve sbírce. Probíhal sběr materiálu a literatury ke katalogu „Šedesátá“, který zmapuje více než tři sta děl tohoto závažného období, které je tak významně zastoupeno v majetku AA. Postupně bylo restaurováno řadu děl nejen z kolekce šedesátých let, ale i těch, která dříve neprošla restaurátorskou kontrolou.

 

V Praze 6.6.2003