2007

  

Výroční zpráva Nadačního fondu Galerie

 Nadační fond Galerie – organizační struktura

 Správní rada

 PhDr.Vadimír Železný           – předseda správní rady

Jan Mach                             – člen správní rady

Prof. Jiří Načeradský             – člen správní rady

PhDr.Jitka Vitásková             – revizor

  

PhDr.Magdalena Juříková

ředitelka NFG

 

Nadační fond Galerie vznikl za účelem správy, péče a propagace sbírky českého umění 20.století, která je majetkem fy Anser Aureus, a.s.

 

Výstavní činnost:

 

„Šedesátá“ Chodovská tvrz, Praha 4 6.12.07 – 6.1 2008

Nová redukovaná verze původní výstavy pořádané v Domě umění města Brna. Představila ve výběru kolekci vybraných děl daného období v rámci strategie GZH vystavovat hodnotná díla ze sbírky i na místech méně prestižních, s větší potřebou získat výjimečné výstavní tituly do svého programu.

 

 

 

Jan Ságl : "Staré nové", Galerie Zlatá husa - 16.3. - 16.4.2007

Rok 2007 je pro Jana Ságla jubilejní hned dvakrát. Jednak slaví v březnu
65. narozeniny a zároveň završí půl století fotografické praxe.
A to jsou dostatečné důvody k alespoň stručné rekapitulaci, kterou se rozhodl podstoupit navzdory vyčerpávající práci s vlastním archivem. Podrobil jej zevrubné analýze a ze zralých oliv své práce vymačkal nejhodnotnější surovinu. Navíc ji zpracoval znovu digitálně a vytiskl v nejvyšší dosažitelné kvalitě, která konečně odpovídá jeho specifickému cítění barev. Navzdory všem úskalím, kterými barevná fotografie přímo překypuje, vyhnul se pasti povrchního estetismu a našel výraz, který v sobě harmonizuje přednosti tohoto zrádného média s jeho vlastním viděním světa. Je přirozené, že jako spolupracovník výtvarných časopisů z šedesátých let nasál atmosféru této enklávy, s kterou dodnes neztratil kontakt. Svět ateliérů, galerií a muzeí je pro něj nekonečným labyrintem s fascinujícími objevy na konci každé, byť i slepé uličky. Vychutnává s oblibou ovzduší nabité kulturními statky a nachází v něm skvostné detaily, které naše oči snadno přehlédnou, avšak na jeho snímcích je z nich
půvabná metafora či erbovní znamení onoho vzácného místa. Jan Ságl fotí zřídka události, upřednostňuje stav. Nejde však o konstantu, zvěčnění, ale o momentální kvalitu, která je založena na uhrančivé souhře světla a barev. Jeho prostředím je krajina nesoucí viditelné známky či pozůstatky lidské přítomnosti. Divoká příroda se mu musí postavit do cesty, jinak ji nevyhledává. Je soustředěn spíše na výsledky, které lidstvo a jeho inteligence do prostředí vnesli, než na člověka samotného. I na místech vysoké koncentrace obyvatelstva jsou jeho zástupci spíše osamělými poutníky, stíny a odrazy svých skutečných podob. Jeho permanentním zdrojem radosti je Francie, ale žádné kultivované místo s bohatou historií jej nenechává chladným. Četné fotografické studie architektury, kterými se plní jeho pracovní archiv, zvyšují stále citlivost jeho oka ke ztepilým stavbám minulosti i současnosti, proto dnes dokáže předestřít ducha i té nejmonumentálnější katedrály v impozantní zkratce. Za hranicemi aglomerací pozoruje s nadšením zemědělskou činnost, která mu instaluje do záběrů rozlehlých končin pravidelné struktury a linie rozmanitých odstínů. To vše spolu ladí jako desén vzácné tkaniny s povrchem lákajícím k doteku.
Při pohledu zpátky najdeme v análech také fotografické cykly, které jsou v zásadě konceptuálními projekty. Vlaštovky z roku 1975, kdy programově Honza Ságl zaznamenal jejich měnící se seskupení na telegrafních drátech, se dnes staly dokonce mezioborovým fenoménem. Eva Kerlická je zhudebnila a při různých příležitostech několikrát koncertně provedla.
Na konceptuálním půdorysu vznikl i pozdější soubor obrazů, které jsou několikanásobnou vrstvenou expozicí helénistických portrétu z Pergamonského muzea v Berlíně. K legendám už dnes náleží patřičně mystické portréty protagonistů skupiny Plastic People of the Universe z roku 1969 - 1972.

Magdalena Juříková

únor 2007

 

 

 

 

 

Emil Filla

obrazy,plastiky a kresby se sbírky Galerie Zlatá husa

ke 125.výročí narození

22.4.2007 – 30.8.2007

Největší soukromá kolekce obrazů předního představitele meziválečné avantgardy, malíře, grafika, sochaře, teoretika, publicisty Emila Filly byl poprvé zveřejněna ve své úplnosti včetně dokumentů, které se podařilo z pozůstalosti získat. K výstavě byl vydán katalog se soupisem všech děl a s úvodním textem Vladimíra Železného představujícím sbírku a jeho vztah k ní a k Fillovi jako kulturní a politické osobnosti nesmírného významu.

 

Emila Filla: Žena s korály, 1914

 

 

Atomy a Fantomy

České umění 1938 – 1958 ze sbírky Galerie Zlatá husa

 

Od roku 1989 se uskutečnila řada výstav, které se pokusily rekonstruovat skutečný stav a charakter předválečné i poválečné výtvarné scény. Poněkud stranou zůstává období, které patřilo v minulém století k nejtemnějším, a to léta válečná a léta tvrdé stalinské totality. Pozornost se obracela z velmi pochopitelných důvodů k časům a událostem, které reprezentovaly éru svobodnou, či svobodě se otvírající.

Toto málo frekventované a také trochu odsouvané období dvou zvrácených režimů, které od sebe odděloval jen krátký pokus o návrat k demokracii, částečně zahrnovaly i některé dřívější i nedávné výstavní projekty, jako Ohniska Znovuzrození či Skupina 42. V konfrontaci s nimi je zajímavé, jak tuto periodu reflektuje soukromá kolekce.

Sbírku Galerie Zlatá husa založil PhDr. Vladimír Železný kolem roku 1997. Devadesátá léta nabízela na aukcích i mimo ně řadu restituovaných obrazů. Narůstající pohyb na trhu přinesl i mnoho vynikajících nabídek nejen z období klasické moderny a z let šedesátých, která jsou páteří sbírky. Drobné, leč stále častější akvizice začaly vyplňovat i onu mezeru 40. a 50. let. I když toto období zprvu nebylo konstrukčním pilířem sbírky, vyprofilovalo se díky nabídkám, které nešlo odmítnout, v plnohodnotnou součást a definitivně tak vznikl ucelený konvolut pevněji ohraničený lety 1908 – 1972.

V podání soukromého sběratele je sledované období 1938 – 1958 samozřejmě zcela odlišné od oficiálně budovaných sbírek a obsahuje vedle nepopiratelných skvostů / K. Černý, K.Lhoták, B. Matal, Fr. Gross, M.Medek, L.Fára, V. Hejna, V.Fuka / také řadu překvapivých drobností, které jsou osvěžením v kontextu nesmyslné doby, či naopak jejím dalším potvrzením. Nezávislým pohledem seskupená díla tvoří velice různorodý a názorově široce rozkročený celek, který si ovšem nečiní žádný nárok na úplnost či objektivitu. Přesto je tu přítomno duchovní poselství těchto nepříznivých let, které je v rozporu s krutou každodenní realitou neobyčejně nostalgické / K.Černý/

poeticky hravé / K.Lhoták/ ale i živelně dramatické /J.Bauch/. Také období padesátých let sebou v neoficiální rovině přináší obdobné kategorie pocitů, v závěru je však cítit určitou odvahu k vzdoru a zvýšenou aktivitu povzbuzující k živému zájmu o předválečný domácí vývoj a aktuální pohyby na západ od našich hranic.

Celé dvacetiletí do značné míry charakterizují temné přízraky přinášející strach, utrpení a bolest. To co surrealisté zpodobňovali jako osudové přízraky, na sklonku třicátých let dostává skutečné obrysy a brutalita světového konfliktu často přesahovala i tuto divokou imaginaci. Válku definitivně ukončilo svržení atomové pumy a o víc než desetiletí se místem nových nadějí pro českou kulturní scénu a pro celou Evropu a svět stalo Expo 57 se svým symbolem Atomiem, kde celá planeta proklamovala odhodlání využít svůj potenciál k nové prosperitě. Tyto symboly a atmosféru zprostředkovává kolekce, kterou jsme vybrali k této příležitosti.

 

 

Karel Černý: Tři muži, 1943

Restaurování a péče o sbírku:

V souvislosti s výstavou  Atomy a Fantomy, která byla historicky prvním typem výstavy ve spolupráci s Galerií hl. města Prahy, která sídlí v našem bezprostředním sousedství, bylo restaurováno mnoho děl z tohoto zatím nevystaveného období konce třicátých a průběhu čtyřicátých let. Zejména velká plátna   Jana Baucha, Jana Součka a Josefa Multruse byla komplexně ošetřena a opatřena novými odpovídajícími rámy, případně byly rámy znovu sesazeny.

V ostatní péči byla dokončena obrazová dokumentace sbírky v elektronickém systému ISSO, kde až na některé výjimky, které jsou u restaurátorů, nebo právě dlouhodoběji zapůjčeny, nechybí žádné vyobrazení z 1560 položek seznamu.

Zápůjčky děl na výstavy jiných subjektů, spolupráce s nakladateli uměleckohistorické literatury

V roce 2007 bylo uzavřeno s vypůjčiteli 24 smluv o výpůjčce. Zapůjčili jsme 101 děl na výstavy jiných institucí a jedno dílo jsme si vypůjčili náhradou za půjčené na výstavu Emila Filly.

I nadále trvá spolupráce s nakladatelstvími uměnovědné literatury formou výměny diapozitivů a scanů za monografie a publikace s našim materiálem.

 

Publikační činnost

GZH vydala katalog k výroční výstavě E.Filly a ve spolupráci CGS – Českou gumárenskou společností se NFG-GZH edičně a materiálem podílela na vydání výpravného kalendáře s názvem Řeky, mosty vodopády s díly českých umělců.

  

V Praze 2.3.2008